Popis Tábora

6. února 2015 v 0:34 | Lupa


TÁBOR


Tábor potínají dvě silnice tvořící veliké T, ta vedoucí od hlavní brány se nazývá Via Preatoria, druhá ulice vedoucí prostředkem tábora je Via Principalis. Ulice jsou dlážděné starými šedými dlaždicemi a na křižovatce obou hlavních silnic se rozprostírá ručně psaná směrovka, ukazující na Berkeley 5 mil, Nový Řím 1 míle, Starý Řím 7 280 mil, Hádes 2 310 (směrovka směřuje dolů), Reno 208 a Jistá smrt - přímo tady!
Na jistou smrt vypadá Tábor docela hezky, čistě a spořádaně. Budovy kasáren jsou vyrovnané na palec přesně do předem daných útvarů. Jen kasárny páté kohorty stojí stranou od ostatních, vedle latríny a naproti jídelně.
Kasány mají zastíněné verandy a každá má vyvěšenou jinou sbírku praporů, medailí a trofejí všute okolo dveří, takže to může trochu vypadat jako vchod do nějakého vetešnictví.
Na Via Praetoria se nabízí i nějaké ty obchody, kde prodávají takřka cokoli co by mohl legionář potřebovat, od půjčovny a prodejny římských oděvů až po apatyku.


Naproti křižovatce stojí velká majestátní budova se sloupořadím. Nazývaná Principia, místo kde se rozhodne o vém osudu v Taboře! Je to srdce celého tábora nad vysokým vchodem je pověšený fialový prapor se zlatě vyšitými písmeny SPQR ve vavřínovém věnci, u vchodu mají vždy stráž dva legionáři.
Uvnitř se nachází velká šestiúhelníková hala s mramorovou podlahou a freskou na stropě zobrazující zakladatele Říma a vlčici Lupu.
Po stěnách se táhnou plátna z purpurového saténu, která jednak dokreslují majestátní vzezření místa a druhak zakrývají několikatery dveře.
Naproti vchodu stojí dlouhý dřevěný stůl na kterém jsou vždy nějaké písemnosti a dokumenty za ním je postaveno několik židlí, po stranách stolu planou pozlacené louče.


Na konci Via Principia stojí velká kamenná budova ze které uniká pára a dovnitř i ven proudí mnoho legionářů jen v ručnících nebo plavkách. Ano, správně jedná se o menší kopii největších římských lázní své doby.
Lázně to je místo odpočinku, relaxace, ale také politiky a různých setkání. Je to jakési centrum společenského dění.
Mají jenom jeden vchod a uvnitř se hned jako vejdete dělí na dvě chodby jednu pro muže a druhou pro ženy.
Na konci každé z chodeb se nachází místnost na převlečení a odklad všech nepotřebných věcí.
Z místnosti vedou dvoje dveře a jedna chodba. Dveře vlevo vedou do sauny a ty vpravo do společného studeného bazénu, k šatně jsou připojeny ještě sprchy.
Chodbou se dostanete do centra celého komplexu a tím je velký vyhřívaný bazén. Sauny obecně nejsou moc oblíbené, protože v kamenných stěnách a podlahách proudí horká pára, která celou budovu vyhřívá, takže si člověk připadá tak trochu jako v sauně pořád.

Naproti páté kohorty úplně na druhé straně Tábora než stojí Principie je jídelna. Od jara do podzimu vypadá jako starý Římský chrám se střechou na množství bílých sloupů, podle počasí doplněná bílými a fialovými plachtami.
Jediná skrytá část jídelny se zdmi a tím pádem i dveřmi je kuchyně. Ze které létají otevřenými dveřmi vzduchem talíře, skleničky, misky a další nádobí naplněné tím na co má člověk zrovna chuť a co má nejraději.
Jako by vzdušní duchové zvaní aury četli lidem myšlenky, nikdy se vám nestane, že by jste měli prázdný talíř, nebo jste snad dostali něco co nejíte.
Rychlé vstávání z místa na vlastní riziko!

Místo jídelních stolů s množinou židlí je jídelna vymezená na šest částí s množstvím pohovek se stolky.
Pět je pro jednotlivé kohorty a ta šestá je prétorská. Kde se stravují centurioni, senátoři, prétoři a jejich hosté a kamarádi, je umístěna na nejlepším místě a nejdál od sekce páté kohorty, která je naopak na nejhorším místě.

NOVÝ ŘÍM


Toto místo je doslova ráj pro architekty. Staré římské domy jsou kombinovány s modernímy prvky a celé to působí jako by každý dům měl své ustanovené místo ještě dřív než byl postaven.
Řím měl a stále má ty nejlepší architekry a urbanisty světa. Takže i parky stromy a veškerá zeleň je do detailů propracovaná a působí harmonicky.
Dlážděné ulice v létě lemují velké květináče, nebo spíš sudy s palmami. V oknech domů rostou různé druhy okrasných květin od muškátů, přes tulipány, až po fialky a na ulicích stojí sochy s vyobrazením bohů, nebo mytologických výjevů.
Po ulicích se potlouká množství lárů, bůžků jež ochraňují domy, každý z nich má většinou jeden dům, výjmkou jsou takové budovy jako sídlo Senátu, nebo Principie.
Nachází se tu kavárny, velká knihovna, školy (základní, střední, vysoká), malé dvojče Kolosea a Circus Maximus centrum města je velké Fórum, obdoba dnešního náměstí kterému vévodí socha Jupitera v plné zbroji se svým bleskem v ruce.

Nový Řím hlídá stejně jako celý zbytek Tábora bůh hranic Terminus, který každého prověří a zabaví mu veškeré zbraně!

Circus Maximus

Římské cirky byly budovány po vzoru řeckých stadionů, avšak byly mnohem větší. Circus maximus, jenž se nalézal v Římě mezi pahorky Palatinem a Aventinem, byl svými rozměry 600 x 200(±) metrů bezkonkurenčně největší.
Měl kapacitu cca 320 000 diváků a mnoho dalších se dívalo ze sousedících pahorků.
Ten nacházející se v novém Římě je samozdřejmě mnohem menší, asi jen čtvrtinový, přesto však stále velmi impozantní.


Budova Senátu

Je architekturou podobná Principii, jen je o dost větší, zdobenější a celkově lepčejší. Uvnitř vypadá jako učebna na vysoké škole. Řady lavic jsou stavěné do půlkruhu ve velké hale a směřují poschoditě dolů k malému pódiu namísto tabule.
Budova Senátu je takřka posvátné místo, takže její navštívení je snad jediná příležitost kdy se můžete zamotat do tradiční Římské tógy, zní to lákavě tady dokud si ji opravdu neoblečete, pak ji budete nenávidět. Díky bohům se většina řádových legionářů do budovy Sanátu často nedostane, takže těžké tógy zůstávají ve skříních.

Ve stejné ulici co budova Senátu stojí i další důležitý podnik v Novém Římě: Římská kavárna

Není to sice moc originální název, ale za ním se skrývá nejoblíbenější kavárna v celém Římě. Mají široký výběr všeho od kávy, přes zákusky, až po pravou italskou zmrzlinu, která sice není nejlepší ve městě, ale dobrá je stejně.
Kavárnu vlastní Thomas Roscher, milý pán okolo padesátky, vysloužilý Centurion třetí kohorty a syn Bakchuse.

Podnik nevypadá nijak honosně, každý ubrousek má jinou barvu a vzor, přibory anádobí jsou také velmi často z úplně jiného servisu a dostane se místo i na podivné malůvky na talířích od dětských po umělecké motivy.
Kavárna se skládá ze dvou částí. Venkovní zahrádky jsou jednoduše stoly vždy se čtyřmi žudlemi zastíněné slunečníky rozličných barev i značek.
Vnitřní část vypadá už o něco lépe, kavárnu tvoří dvě místnosti ve tvaru L.
Dostatek světla zajišťují francouzská okna na zami je položený béžový koberec. Stoly se mění na fialové pohovky se stolky po pěti či šesti místech.
Nad hlavami návštěvníků visí malé pestrobarevné lustry v retro stylu. Na zdech visí sem tam nějaký ten obraz buď opileckým motivem nějakých flašek s alkoholem, nebo samotných opilců, či různá ovocná zátiší. Občas se objeví i nějaký obraz, nebo fotka co moc nezapadá mezi ostatní.
Římská kavárna je tedy docela zavádějící název, protože tu toho moc římského není. Ale i přes to je skoro stále plno a zvlášť navečer si není ani kam sednout.

Když půjdete z fóra cestou po Jupiterově pravé ruce dostanete se k jezeru a hlavně přilehlým zahradám s lavičkami, ovocnými stromy, okrasnými stromy a keři.
Pískované cesty jsou v první části parku lemované střídavé červenými a bílými keříčkovými růžemi, pak už se květiny různí od jednoletek, po trvalky.
Park je z kopce směřující dolů do údolí k jezeru a na druhou stranu do kopce na kterém roste veliká jabloň poskytující stín všem kdo se vyšplhali až nahoru, aby mohli vidět celé údolí takříkajíc z nadhledu.
Když je jasno je vidět až k Berkeley Hills kde ústí mohutný Aquadukt, což je takový starověký vodovod. Jedná se o most po kterém teče řeka a přivádí tak vodu do města.
Břeh jezera je z malých oblásků a nedaleko břehu roste kolonie leknínů.

CHRÁMY


-bude doplněno-
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama